DESATERO zahradnických rad při sázení rostlin

 

 

V zásadě rozlišujeme 3 typy sazenic rostlin, které vysazujeme:

 

1. kontejnerované

takovou rostlinu můžeme vysazovat v průběhu celé vegetační sezóny, tj. od rozmrznutí půdy na jaře do podzimního zámrazu

 

2. balové

(s kompaktním balem zeminy kolem kořenů) – tento typ rostlin sázíme nejlépe na jaře a na podzim, kdy jsou vláhové poměry nejpříznivější

 

3. prostokořenné

(s volnými, zeminou neobalenými kořeny) – takové můžeme sázet jen před narašením listů brzy zjara (březen – duben), či po jejich opadu později na podzim (říjen – listopad)

 

 

Samotnou výsadbu rostlin pak praktikujeme dle těchto

 

1. PŘÍPRAVA ROSTLIN

Rostliny před výsadbou vždy důkladně zavlažíme. Ty, co jsou v květináčích necháme pořádně nasáknout, balové dostatečně prolijeme a prostokořenné můžeme ponořit celé, včetně nadzemní části na cca 1 hodinu do vody. U kontejnerových rostlin je dobré prorostlý kořenový systém lehce prsty narušit, aby rostlina lépe kořenila. U balových rostlin vždy ponecháme všechny obalové vrstvy, které drží bal kompaktním (jutu + pletivo) a sázíme je do země včetně těchto vrstev, po výsadbě zkontrolujeme, zda pletivo není moc těsně na kmínku, který by škrtilo a eventuelně ho trochu povolíme. U rostlin prostokořenných ostříháme poškozené kořeny a kořenový systém rozvolníme.

 

2. VÝSADBOVÁ JÁMA

Dále vyhloubíme výsadbovou jámu, přiměřeně větší, než je kořenový bal či kořenový systém. Její šířka by měla být alespoň dvakrát širší a hloubka o něco málo větší, než je kořenový bal. Obecně platí, že čím horší máme na zahradě zeminu, tím větší jámu musíme vykopat. Některé rostliny (např. rododendrony) koření více do šířky, než do hloubky. Těm připravíme jámu méně hlubokou, nicméně o to širší. Máme-li špatnou, jílovitou, málo propustnou zeminu, je dobré vytvořit pro velkou řadu rostlin na spodu jámy drenážní vrstvu ze štěrku. Při hloubení výsadbové jámy si také musíme dobře propočítat, kde přesně ji vytvoříme s ohledem na finální výšku vysazované rostliny (v dostatečné vzdálenosti od plotu, zdi, cestičky,….). Je-li zemina při hloubení jámy velmi suchá, naplníme ji po vykopání zeminy vodou a necháme vsáknout.

 

3. PŘÍPRAVA ZEMINY

Zeminu vytěženou při hloubení jámy, částečně odstraníme a zbylou část promísíme s pěknou zeminou, kterou dodáváme, například s kompostem. Častou chybou je, že se vyhloubí jáma ve špatné zemině a do této výsadbové jámy se dá pouze pěkná nová zemina. Rostlina však poté koření jen v zemině pěkné, do horší neprorůstá, čímž nastává „květináčový efekt" a rostlina nemá do budoucna takřka žádné přírůstky! Sázíme-li rostliny se speciálním nárokem na půdu, musíme jim odpovídající zeminu dodat (např. vřesovištní rostliny chtějí kyselou zeminu – rašelinu). Konkrétně u vřesovištních zeminu nemísíme, nýbrž vyměníme všechnu, v celém profilu. Těžší hlinité nebo jílovité půdy je vhodné vylehčit přidáním písku, lehké písčité půdy se obohatí hlinitou zeminou (vždy přibližně třetinou objemu). Pro dobrý start je dobré zeminu ještě před výsadbou vylepšit organickým hnojivem s dlouhodobým účinkem. Ideálním hnojivem k čerstvě zasazeným rostlinám jsou též dlouhodobě rozpustné hnojivové tablety, z nichž se k rostlinám kontinuelně uvolňuje hnojivo po dobu 12 měsíců.

 

4. HLOUBKA VÝSADBY

Rostlinu usadíme do země tak hluboko, jak byla vysazena v kontejneru, případně u balových rostlin po nesvrchnější část balu. Dáváme vždy pozor, abychom rostlinu „neutopili". Výjimkou jsou růže a plaménky. U růží musí být místo naočkování kvůli ochraně proti vymrznutí asi 5 cm pod povrchem půdy. Plamének se vysazuje tak, aby naroubovaná část ležela přibližně 15 cm pod povrchem půdy a mohla také zakořenit. Prostokořenným rostlinám před výsadbou narovnáme kořeny a dbáme na to, aby nebyly překroucené směrem vzhůru, nýbrž volně, přirozeně splývaly dolů.

 

5. VÝSADBA

Půdu pečlivě nasypeme mezi kořeny, lehce navršíme a důkladně přitlačíme, případně i lehce přišlápneme. Po upěchování zeminy místo důkladně zalijeme vodou. Při dobrém prolití substrátu se vyplní případné dutiny.

 

6. UKOTVENÍ ROSTLIN

Vzrostlejší rostliny, zejména stromy je třeba při sázení pevně ukotvit, a to ze dvou důvodů. Rostliny rostou pěkně rovně, nejsou vychylovány větrem a stabilní ukotvení též umožňuje

jejich dobré prokořenění a s tím spojenou následnou prosperitu. Stromy, které mají kmen vyšší než 120 cm je ideální ukotvit pomocí 3 kůlů, v případě menších velikostí postačí 1 kůl, též u k zemi zavětvených jehličnanů se používá zpravidla 1 kůl. (viz obrázek). Opěrné kůly je možné zhruba po 3 letech odstranit. Kmeny stromů je též dobré obalit jutou, aby se zmenšil výpar a zabránilo se poškození mrazem či poškození mechanickému.

Pro všechny popínavé rostliny je počáteční vyvázání nebo přichycení cennou pomocí do začátku. Úvazky musí být volné, nejlépe ve tvaru osmičky, aby nebyly vě ve či kmen zaškrceny. U vytrvalých a silně ovíjivých rostlin se musí úvazky později odstranit, aby se předešlo pozdějšímu poškození kmínku při růstu rostlin do šířky.

 

7. MULČOVÁNÍ ROSTLIN

Vysazené rostliny je možné „zamulčovat" různým mulčovacím elů a udržuje vlhkost u kořenů rostlin. Ideální pro tyto účely je mulčovací kůra. Aby plnila účel, který plnit má, je nutné vytvořit vrstvu 7 – 10 cm. Rostliny, které jsou výrazně suchomilné můžeme zamulčovat například štěrkem.

 

8. ŘEZ ROSTLIN PO VÝSADBĚ

Po výsadbě je ideální u některých druhů rostlin provést tzv. zpětný řez. Tím, že je seřízneme, nemusí rostliny věnovat tolik energie do nadzemní části a naopak podpoříme prokořenění v podzemní části, což je žádoucí. Listnaté keře, které sázíme např. do živých plotů je ideální seříznout co nejvíce u země, čímž se nám krásně odspodu rozkošatí. Aby se podpořilo rozrůstání popínavých rostlin na požadovanou plochu, musí se rostliny hned od počátku stříhat. Větvení mladých výhonů podporuje jejich včasné zastřihování, vždy nad listovým pupenem. Tak se zmnožuje počet postraních výhonů a přeruší přímý růst vzhůru (růže a plaménky).

 

9. ZÁLIVKA

Po výsadbě rostliny vydatně prolijeme a poté jim se zálivkou věnujeme delší čas větší péči, dokud dostatečně neprokoření. Obecně platí, že rostliny je lepší zalévat méně často vydatně, nežli každý den trochu. Při povrchové zálivce si rostliny vytvoří kořeny pouze ve svrchní vrstvě a jakmile přijde prodleva v zálivce, nejsou schopny si samy najít vodu ve spodních vrstvách a uschnou.

 

10. VÝSADBA ROSTLIN DO NÁDOB

Sázíme-li rostliny do nádob, musíme dbát na více věcí, jelikož rostlině vytváříme de facto nepřirozené prostředí. Květináč musí být dostatečně velký, aby měla rostlina dostatek zeminy kolem kořenů a v zimě nevymrzla. Důležité je dbát také na zálivku, jelikož rostlina v nádobě je odkázaná pouze na nás.

Zálivku nesmíme opomíjet ani v zimě, jelikož mráz vodu ze země „vytáhne" a rostlina nezmrzne, nýbrž uschne. Při oblevě je možné rostlinu zalít, při mrazivém počasí dáváme na zeminu v květináči sníh, který se postupně rozpouští a zároveň izoluje. Květináč je na zimu dobré obalit, k čemuž nám dobře poslouží bublinková folie, kterou můžeme, částečně též z estetických důvodů překrýt jutovinou, netkanou textílií či kokosovou rohoží. V případě velkých mrazů a choulostivějších rostlinných druhů v nádobách obalíme na zimu i rostlinu, a to bílou netkanou textílií.